Na chvostu Draka

Pomalu spěje ke konci rok, který byl pro mě poměrně revoluční. V pádech i výškách. Dotkla jsem se svého vnitřního, hlubokého štěstí, kolem kterého dnes kroužím, jsem mu někdy blíž, někdy dál. Ale když je vytyčen směr a člověk ví, kam jde, vše je jednodušší. Nakonec život je svým způsobem hra. Když mu to dovolíme, i hra radostná.

A tak jsem zvědavá, zda ke mně neviditelné nitky dokáží přivést zajímavou ženu, se zárodky vnitřní moudrosti, s životní vizí, která nám dovolí se protnout, se schopností tvořivé komunikace, kreativní a zakotvenou v zemi.

Anebo i lehce jinou, protože slovy se nedá obsáhnout celá šíře skutečnosti. Pokud se sejdeme v důležitých oblastech, je to dobrý základ. A určitá rozdílnost může být potřebnou energií živého vztahu.

Nakonec důležitá setkání jsou vždy osudová, takže je-li to nachystáno, stane se.

Zeměpisně se pohybuji v Praze i v jejím okolí. Krásný advent, dámy …