Děkuji Ti...

Děkuji Ti, že existuješ. Že někde jsi... Děkuji Ti, že ve mě stále věříš. Děkuji Ti, že i přes strasti života jsi kráčela životem dál a kráčíš.. s vírou, že se jednoho dne setkáme. Děkuji Ti, že jsi zůstala svou i přesto, že Tě okolí chtělo změnit. Že jsi překonala veškeré zrady, bolesti, osudové rány. Chci Tě už poznat. Chci Tě vzít do náručí a už nepustit. Rozesmívat Tě, uvařit Ti ranní kávu a utřít každou Tvou slzu. Chci, abys věděla, že tady jsem. Že bez Tebe mi přijde všechno tak nějak prázdné a zbytečné. Umím být sama se sebou a užívám si ráda i samoty, přesto si mnohem více budu vážit každého momentu s Tebou. Tomu věř. A tak Ti v duchu nepřestanu nikdy děkovat. Děkuji také za to, že jsi zavítala na tyhle stránky, čteš si má slova pro Tebe... a děkuji za to, že snad odpovíš...