Nehledám diamant...
Diamant, drahý a studený kámen
Okouzlil již spousty mladých slečen
Hrany jeho poutají svou pravidelností
A není nikoho, kdo by nechtěl vlastnit jej s úplnou samozřejmostí
Krása jeho však nevyrovná chlad
Ten vystupuje z něj jako vítr prostupující tenkými větvemi stromů
Avšak!
Každý jej chce vlasnit!
Nic neznamená chlad a nedostupnost!
Tyto vlastnosti dělají jej ještě přitažlivějším
A tak!
Když máš jej ve vlastních svých rukách
Radost a pýcha Tebou prostupuje
A nekonečné možnosti nyní před zjevuje
Cítíš se jako vládce
Který neztratil nikdy své rádce
Chceš stále více od tohoto kamene
Až nakonec zjistíš že je to nemožné
Neboť jen krásu a chlad Ti nabízí
Na nic víc se nehodí
S bolestí srdce se odložiti jej rozhodneš
Ikdyž nevíš, jestli někdy jeho kouzlu
Znovu nepropadneš
Pokládáš jej na zelenou trávu
A pozoruješ, jak déšť máčí ten drahý plod přírody
Otáčíš se pryč
Jen pomyslíš si - "třeba někdy"
Nebo raději... "už nikdy"